Příběh morra 1 díl
Příběh Morra 1. Díl: Záchrana Autor: Filip Petráš a Milten.Forever Kopáč Morro byl odsouzen za skutky, které si nepamatuje nebo si je nechce pamatovat. Byl vhozen do těžařské Kolonie Khorinis. U místa výměny, kam byl vhozen, ho chytili strážci a odvedli ho do Gomezova dolu. Jeho život byl boj o přežití. Musel bojovat s hladem, žízní a vyčerpáním. Měl přidělené jedno místo kde kopal. Kopal takhle již dlouhou dobu. Ve skále vedle něj byla malá skulinka, do které se stěží vešel. Podíval se dovnitř, ale nikam nevedla. Když mu skončil čas kopání, tak se šel najíst. Od strážce dostal tvrdý chleba. Sedl si vedle ostatních kopáčů a pustil se do přežvykování. V tom k němu přišel nějaký jiný kopáč. Rychle chytl Morrův chleba a vytrhl mu ho z rukou. Najednou se rozeběhl pryč. Morro se rychle zvedl a utíkal za ním. Jelikož byl dobrým běžcem, tak kopáče rychle doběhl a řekl: “Vrať mi chleba nebo tě zmlátím”. Kopáč se podíval za sebe, ale nedíval se na zem před sebe a tak zakopl. Když se zvedl, tak byl Morro už u něj. Kopáč se rychle zvedl, a když zjistil, že by byl úprk zbytečný, začal kolem sebe mávat pěstmi. Morro tedy zaujal bojový postoj. Kopáč na Morra zaútočil a ten vykryl první i druhou ránu. Třetí ho strefila do čelisti. Vyplivl krev a přešel k útoku. Máchal pěstí a kopáč to ztěžka vykrýval. V tom Morro přestal útočit rukama a kopl kopáče do stehna. Ten se skácel k zemi. Morro vzal svůj chleba a řekl kopáčovi: “Já jsem Morro. To jméno si zapamatuj. Zkus mi ještě někdy něco ukrást a budeš hořce litovat.” Ukousl kus chleba a odešel. Kopáči ho s bázní pozorovali, a když si šel sednout znovu tam kde seděl, tak mu uvolnili místo. Morro se posadil a nenechal se rušit pohledy kopáčů, které na něj hleděly. Po jídle šli všichni kopáči spát. Druhý den je strážci, jako každý den, vzbudili. Každý šel kopat na svůj plácek. Asi dvě hodiny takhle kopali. Najednou se ozval z vrchních šachet křik. “Bandité, zachraňte se!!!” Morro přemýšlel kam se schová, ale v tom z vrchních pater spadl strážce. Spadl vedle Morra. Ten si vzpomněl na skulinku, která byla vedle jeho místa kopání. Vlezl tam a strážce tam zatáhl s sebou. Nevěděl jak dlouho tam byl, ale už neslyšel žádné hlasy. Odvážil se vylézt a podíval se kolem sebe. Všude byly mrtvoly kopáčů a stráží. Také tu bylo mnoho banditů, kteří zahynuli. Morro vytáhl strážce, kterého schoval ve skulině. Našel u něj primitivní meč, paklíč a šedesát nugetů rudy. Meč si připnul k opasku a nugety si dal do koženého váčku, který měl u sebe strážce. Podíval se, jestli by jeho zbroj nebyla použitelná, ale od pádu byla celá otlučená. Jediná použitelná část byly boty a chrániče na holeně a předloktí. Nasadil si boty, které byly proti kopáčským velmi pohodlné. Poté si přidělal chrániče a vydal se z dolu. Před dolem byla cesta, po které se vydal. Cesta vedla z kopce dolů. Sešel z kopce a tam byla na stromě zavěšená klec. V ní byl nějaký starý muž a naříkal. Kolem něj byly čtyři mrchožrouti a snažili se dostat do klece. Klovali do ní zobáky a šíleně při tom vřeštěli. Morro rychle vytáhl meč a rozběhl se starci na pomoc. Mrchožrouti si jej všimli až na poslední chvíli. To už měl jeden z nich useknutou hlavu. Ostatní se s podivným kvákáním pustili na novou kořist. Asi však nevěděli, že ta kořist loví je. Jeden z mrchožroutů se od nich oddělil a rozeběhl se proti Morrovi. Ten však uhnul a probodl ho. Ostatní dva mrchožrouti se na Morru pustili zároveň. Jeden z nich chytil zobákem jeho chránič na ruku a pevně ho držel. Druhý po Morrovi skočil a se pod vahou ptáka převážil a spadl zády na zem. Tvor, který před chvílí držel jeho chránič ho pustil a klovl po Morrovi. Ten stihl uhnout a zobák mrchožrouta se zabodl do země. Morro nečekal a kopl mu do zobáku. Bylo slyšet křupnutí a mrchožrout zavřeštil. Morro nečekal a rychle se zvedl. Ještě jednou kopl do toho velkého ptáka a ten spadl na zem. Morro však zapomněl na to, že byly dva. Druhý mrchožrout mu v tu chvíli chytil ruku. Morro vykřikl bolestí, ale intuitivně vymrštil svoji druhou pěst proti ptákovi. Ten ze zapotácel, ale ustál tu ránu. Morro chytil meč, který ležel vedle něj na zemi a probodl mrchožrouta. Potom sundal ze stromu klec a vysvobodil ho svým paklíčem, který se mu povedlo zlomit. Kopáč byl sotva schopný mluvit a tak mu Morro dal trochu vody. Kopáč se napil a potom řekl: “Děkuji ti mnohokrát. Já jsem Gilbert. Byl jsem kopáčem v Gomezově dolu, ale potom jsem z něj utekl pryč a žil jsem v jedné jeskyni. Jednou jsem se chtěl podívat do starého tábora. Kopáči, kteří se mnou předtím pracovali se nyní postavili proti mě. Udali mě za útěk z dolu a Gomez mě nechal uzavřít do klece. Ty jsi mě však zachránil.” “To nic nebylo.” Odpověděl Morro. “Kdybys ode mě někdy něco potřeboval, tak za mnou přijď. Jakmile vyjdeš ze starého tábora jižní branou a dáš se sto kroků doprava a deset doleva, tak dojdeš k přírodním schodům. Vylez na ně a já to pomohu.” “Dobrá” prohodil Morro. “Můžeš si vzít k jídlu tyto mrchožrouty. Jejich maso je dobré a po snědení zesílíš. Za týden budeš zdravý.” Morro se rozloučil s Gilbertem a pokračoval cestou dál. Došel k táboru a u brány stáli dva strážci. Jeden z nich ho zastavil a řekl: “Co tu chceš ty otrhanče?” Morro s mírným opovržením řekl: “Důležité není co máš na sobě za oblečení, ale jak dobrý bojovník jsi.” A vytáhl meč. “Klid, klid. Já to tak nemyslel. Samozřejmě můžeš jít.”